A znovu Fagerstrand

Jsme si mysleli, že po návratu do Fagerstrandu už nás tu nic nemůže překvapit a nic nového nezažijem, ale opak byl pravdou.

Od 19. 8. 2014 jsme zase pobývali poblíž Osla u Liny s Bosem. Byli rádi, že nás mají zpět, a my byli rádi zase za nějaké to pohodlíčko. A terasa na nás netrpělivě čekala, takže po dvou dnech podovolenkového rádoby odpočinku (hodně jsme pomáhali v domě) jsme se pustili opět do budování. Příjemným rozptýlením bylo, že jsme na jednu noc přizvali přenocovat kluky z Francie. Před odletem měli totiž stanovat ještě dvě noci v Oslu. Počasí se opět zhoršilo a my po nezapomenutelném zážitku z Lofot, kdy nás k sobě vzali cizí lidé, cítili, že bychom měli také udělat dobrý skutek. Domluvili jsme se teda s domácími a napsali jsme klukům. Ti byli nadšení a ihned přifrčeli. Zrovna to i dobře vyšlo, že Lina s Bosem tu noc nebyli doma, takže kluci nemuseli být společenští a mohli v klidu odpočívat. Společně jsme uvařili příjemnou večeři a pokecali. Byli tak vděční za sprchu, pračku a nocleh, že nám druhý den na pár hodin pomohli obouchávat kameny. Pak už jsme se opravdu naposledy rozloučili (doufám ne na dlouho, chystáme se Paula navštívit v jeho rodném domě v horách, kde se jeho máti živí výrobou z kůže).

Dalším ojedinělým zážitkem pro nás bylo, když nás vzali na zahradní párty umělců do Nesodenu. Až do tohoto okamžiku jsme netušili, že je to oblast plná výtvarníků, hudebníků, designérů, filozofů a nevím koho všeho ještě (potkali jsme i vynálezce, scénáristu… ). Dalo se to posoudit i podle oblečení přítomných, takže my jsme si tam v našich turistických hadrách (nic jiného jsme neměli) připadali jak blbci. Vlastně jen ze startu, alkohol odboural zábrany a dokonce se s námi lidé začali i bavit (tak moc, že na nás nezbylo žadné jídlo) :). Večer pokračoval tancem (nějak jsme se zahřívat museli) až do půl 2, což pro nás, co už nejsme zvyklí, bylo dostačující. Kocovina na druhý den naštěstí nebyla tak hrozná, moc jsme toho nepopili (třetinky piva, trochu vína, šáňo na přípitek + nějaké zbytky, které Bose posbíral :))))).

A abychom se nenudili, vzali nás další sobotu do největšího zábavního centra v Norsku – Tusenfryd (jeden z prcků slavil opožděně narozky). Lístek tam stál 350 NOK na den, ale sehnali pro nás volňásky. V životě jsem za jeden den (kecám, za 5 hodin) nezvládla tolik atrakcí. Samozřejmě jsme začali tou nejhustší (a pro mě nejhorší) – Spin Spider. Na tu už mě nikdo nedostane, leda že by se mi projevila skleróza nebo vymazala paměť a já zapomněla, jak to bylo příšerné. Ostatní už byli procházka růžovou zahradou. Ale ne, zase kecám, ješte jsme si nějaký ten adrenalin užili na horských dráhách (Speed Monster) a podobně (Space Shot), ale to největší peklo už jsme měli za sebou. Ještě mě teda zaujal strašidelný dům, na který se sice čekalo 45 min, ale pak jsme se pobavili. Bylo to formou 4D projekce, takže vám pod nohama občas prolítl netopýr a rozhodil vás při střílení laserovou zbraní na zombíky. Škoda jen, že celý hororový příběh byl v norštině… Každopádně jsme si ten den užili jak malí (i přesto, že se nám promíchaly snad všechny orgány v těle a hlavu jsme měli jak po dvoudenním flámu).

A i další sobotu se dodržela neplánovaná tradice našeho venčení a jeli jsme navštívit blešák, který se koná jednou ročně v nedaleké vesnici. Představovali jsme si, že to bude větší, ale i tak jsme si po 4 hodinách pobytu tam nějaké ty kousky odnesli – knížku za 5 NOK a CD (Coldplay,Queen, U2 aj.) taky tak, no nekupte to, konečně ceny pro nás :). Jeden z následujících víkendových dnů patřil také návštěvě galerie a parku v Moss, kde jsme potkali jejich staré známé. Oba byli operní pěvci, u paní to bylo poznat, když se zasmála. Trochu připomínala Růžičkovou. Když večer přišli k nám do domu na návštěvu, šokovala nás další věcí – byla médium. Takže když nám pověděli nějaké svoje zážitky, Kosťa se mnou musel večer chodit na záchod. Zase kecám. Ale skoro.

Začali jsme se zase trochu hýbat, protože na tomto místě jsme docela zlenivěli – kromě pár hodin kopání, kdy jsme levelovali půdu pro další část terasy a kromě lopatění jsme neměli fyzicky náročnou práci, takže naše kondička šla do háje. Ověřili jsme si to i když nás Bo vzal jednou do fitka, kde trénoval. Dali jsme s ním hodinu pilates (to byla ta lehčí čast) a pak následoval kruhový trénink, kdy nám dal teda pořádně zabrat (to jsme se málem i pozvraceli:))). Efektivita cvičení pak klesla, když nám po tréninku koupil pizzu a ještě jsme v autě stlačili Magnum :)). Jeli jsme totiž přímo z posky do Švédska uklidit chatu a nakoupit levné věci na koncert. A tam jsme poprvé v životě viděli lišku – a ne ledajakou. Připomínala nám jednu zakletou princeznu z české pohádky. Ochotně nám pózovala, nejspíš očekávala kus žvance, což se nestalo. Ale to jsme trochu odbočili…

Začal podzim a s ním i období koncertů (stihli jsme jen Elin Furbotn), které se v domě pořádaly – což znamenalo také víc práce pro nás. Pomáhali jsme s úklidem a přípravami a večer jsme s Kosťou obsluhovali v kuchyni za barem (prodávali jídlo a pití, takže jsme byli přímo u zdroje:)). Fajn to bylo, občas trochu chaos před začátkem koncertu, jelikož Line a Bo nejsou v plánování času moc zdatní, ale vždycky se to nějak zvládlo (teda vlastně my jsme to museli nakonec zvládnout). Další stresy nás čekaly poslední víkend, kdy se pořádala párty (Line měla narozky) a byla pozvána kromě přátel také rodina, takže všechno muselo být perfektní. A taky že bylo. Hodně času jsme sice pobývali v kuchyni za barem, ale i tak jsme si to stihli užít.

A ja podzim rychle začal,tak i rychle skončil:). 16. října začalo sněžit. Sice to byl mokrý sníh střídající se s deštěm, takže se nedržel, ale blátíčko to bylo slušné. A v 1 stupni se nám venku moc makat nechtělo, ale chtěli jsme dokončit terasu, tak vždycky když se na pár hodin počasí umoudřilo, naklusali jsme ven. Nestihli jsme to úplně perfektně dokončit, protože nám nevyšly šutry, ale i tak jsme z toho měli dobrý pocit.

A jelikož jsme se za tu dobu tady nepodívali na žádné památky v Oslu, zajeli jsme si i přes hnusné mokré počasí do Vigelands parku, který byl plný nahých lidí (ted jako soch, i když kdo ví, jak v létě:)), ale určitě stál za kukandu.
A to byl vlastně náš poslední výlet za ty necelé dva roky. Uteklo to jako voda. Takže už jen rozloučit se a 27. října hurá domů začít odznova :).

No a příští post už jen kraťoučký, takové malé rozloučení :-).

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s